Soubory cookie používáme pro zlepšení vašich zkušeností na našich webových stránkách. Budete-li pokračovat v prohlížení těchto webových stránek, souhlasíte s používáním souborů cookie. Přečtěte si více Soubory cookie

Podzim je sezóna hub

Houby jsou na zahradách spíš neoblíbené, protože je těžké se jich zbavit. Pro labužníky je ale sbírání jedlých hub opravdovým potěšením. V září a v říjnu houby doslova vystřelí ze země. Pokud ale nevíte, kde začít tyto pochoutky hledat, často se hledání protáhne a není moc úspěšné. Takže bychom vám tu chtěli představit nejoblíbenější jedlé houby, jako je hřib smrkový (boletus edulis), suchohřib hnědý (xerocomus badius) a liška obecná (cantharelus cibarius), a dát vám pár rad pro sbírání hub.

Vybavení potřebné pro sbírání hub se skládá z košíku, do kterého budete houby dávat, a nože, kterým je budete řezat. Samozřejmě musíte mít také atlas hub pro jejich identifikaci. Měli byste ho vzít s sebou pokaždé, když jdete na houby. Lupa, kterou se podíváte víc zblízka na houbu, kterou byste nepoznali, se také neztratí.

Pokud jste ve sbírání hub začátečníci, bylo by nejlepší vzít si sebou někoho, kdo se v houbách opravdu vyzná, protože pro začátečníka není lehké vypátrat ty pravé. Vzdělávací centra pro dospělé nabízejí výlety se sbíráním hub, kde se můžete také dozvědět nejdůležitější věci o tom, jak začít sbírat houby a kde je ve vaší oblasti nalézt.

Důležitá pravidla pro sbírání hub:

  • Nikdy nezkoušejte houby, které neumíte určit, ani když příjemně voní a vypadají chutně. Vzhled může klamat a vaše dobrodružství nemusí skončit dobře.
  • Chcete-li sbírat neznámé houby, abyste mohli doma podle atlasu zjistit, zda jsou jedlé, vezměte s sebou jejich kořeny. Jinak nezáleží na tom, jestli houby ze země vytrhnete, nebo je odříznete.
  • Nikdy nesbírejte staré ani opravdu malé houby ani houby okousané od zvířat či vytržené ze země.
  • Houby je nejlepší sníst ten samý den, kdy je seberete, protože se rychle kazí.
  • Nikdy nejezte syrové houby.
  • Pokud jste ve sbírání hub začátečník, raději na ně nechoďte sami.

    Nejoblíbenější jedlé houby, které lze najít v našich lesích, jsou hřiby, suchohřiby hnědé a lišky. Tady jsou stručné popisy těchto hub.

Hřib

Nejoblíbenější houba mezi houbaři je hřib. Německý název Herrenpilz – panská houba – je odvozen od skutečnosti, že podle tradice, když byla tato houba nalezena, musela být dána statkáři či vlastníkovi usedlosti.

Hřib patří do rodu boletus, který je známý pro své pevné tělo. Jeho hladký klobouk dorůstá průměru 5-25 cm a je světle až kaštanově hnědý. Trubice na spodní straně klobouku jsou v mládí bělavé, ale stářím změní barvu na zelenavě žlutou. Noha má tvar kyje a je pokryta jemným bílým síťováním. Hřib lze nalézat od září do listopadu v jehličnatých lesích pod smrky a pravidlem je, že jen do té doby, než přijdou první mrazy a zem zmrzne.

Před přípravou hřiby neumývejte, mohou nasáknout vodou. Je lepší použít malý kartáček a okartáčovat je nebo je očistit nějakou utěrkou.

Suchohřib hnědý

Jak název napovídá, tato houba patří, stejně jako hřib, do rodu hřib (boletus). Klobouk je kaštanově hnědý a dorůstá jen 5-10 cm. Trubice jsou původně bílé, ale stárnutím se stávají žlutavé nebo zelenavé. Případné otlaky změní barvu na zelenomodrou. Houba má velmi jemnou až mírně kyselou chuť. Pro začátečníky je těžké ji rozeznat od hřibu.

Suchohřiby hnědé rostou hlavně v jehličnatých lesích pod smrky a modříny. Někdy lze pár exemplářů najít také v listnatých lesích (obvykle od září do listopadu).

Pozor: suchohřiby hnědé nelze jíst syrové! Jsou jedovaté a způsobují průjem, nevolnost a zvracení.

Liška jedlá

Lišky jedlé jsou známé svým chutným tělem a příjemnou vůní. Jsou známé také jako lišky obecné. Lišky jsou žluté jako vaječný žloutek nebo světle žluté. Klobouk může dorůstat 10-15 cm, má zpočátku kopulovitý tvar a evolventní okraj. Jak houba stárne, zplošťuje se a její střed se propadá. Žebra jsou také barvy vaječného žloutku a jsou skoro po celé délce nohy.

Liška má velmi příjemnou ovocnou vůni připomínající meruňky. Tyto houby rostou v jehličnatých i listnatých lesích. Koberce lišek jsou běžně k vidění na lesních mýtinách.

Výstraha: liška jedlá má nebezpečného dvojníka, falešnou lišku. Ta je mírně jedovatá a její požití může vyvolat gastrointestinální bolesti. Její klobouk vypadá klamně jako klobouk lišky jedlé, při bližším prozkoumání lze ale pozorovat rozdíly: žebra končí u nohy a obvykle jsou tmavší než klobouk. Klobouk je výrazně tenčí. Noha je štíhlá a dutá.

Komentáře